Děkujete, nebo jste vděční? A kolikrát jste dnes poděkovali jen proto, že se to očekává?
Za rychlou odpověď od klienta, přání hezkého dne nebo lichotku. A kolik těch poděkování bylo upřímných? Bylo alespoň jedno a bylo vůbec dnes? To čisté a ze srdce vyslovené děkuji?
V Delphinině knížce začnete vnímat rozdíl mezi těmito dvěma slůvky. Možná budete více vděční,
možná to i dáte najevo svým blízkým, možná dnes ani zítra nepoděkujete nikomu. Určitě ale budete
přemýšlet. (A jestli ne, klidně mě majzněte gumovým kačerem) Vděk není kniha s mnoha stranami a přesto si ji budete dávkovat po troškách, abyste si ji dostatečně vychutnali.
Příběh se odehrává v domově pro seniory, myšlenkách, představách a vzpomínkách místní rezidentky
Michele Seldové – Mišky. Křehká a zároveň pevná ve svých názorech se Miška celý život snaží o
navázání kontaktu s rodinou, jež ji během války vychovávala a doufá, že i ona stihne vyjádřit svou
vděčnost. Za záchranu, péči, život.
Poznáte mladistvý život staré dámy před nástupem do domova, kdy pro ni slova, skládání vět a psaní
bylo vším. O to bolestnější je pro ni rozvíjející se afázie – porucha řeči, snížená schopnost nacházet
slova. (Ano, bobře...) Právě ona snížená schopnost nalézt ta správná slova a jejich záměna za slova
podobně znějící, se může jevit jako humorný prvek. Čtení ve vás zkrátka vyvolá různé emoce v různé
okamžiky.
S Miškou se mimo její vlastní vyprávění setkáte i v pasážích věnovaných chráněnce Marii a
logopeda Jerôma, ohleduplného společníka, který jí pomáhá léčit tenčící slovní zásobu, zatímco ona
léčí jeho svým bytím a nasloucháním.
Dovolte Mišce a Marii, aby vám ukázaly, že mateřská láska není výsada pouze matky a dcery a jak
důležité je cenit si přátel.
V Delphinině knížce začnete vnímat rozdíl mezi těmito dvěma slůvky. Možná budete více vděční,
možná to i dáte najevo svým blízkým, možná dnes ani zítra nepoděkujete nikomu. Určitě ale budete
přemýšlet. (A jestli ne, klidně mě majzněte gumovým kačerem) Vděk není kniha s mnoha stranami a přesto si ji budete dávkovat po troškách, abyste si ji dostatečně vychutnali.
Příběh se odehrává v domově pro seniory, myšlenkách, představách a vzpomínkách místní rezidentky
Michele Seldové – Mišky. Křehká a zároveň pevná ve svých názorech se Miška celý život snaží o
navázání kontaktu s rodinou, jež ji během války vychovávala a doufá, že i ona stihne vyjádřit svou
vděčnost. Za záchranu, péči, život.
Poznáte mladistvý život staré dámy před nástupem do domova, kdy pro ni slova, skládání vět a psaní
bylo vším. O to bolestnější je pro ni rozvíjející se afázie – porucha řeči, snížená schopnost nacházet
slova. (Ano, bobře...) Právě ona snížená schopnost nalézt ta správná slova a jejich záměna za slova
podobně znějící, se může jevit jako humorný prvek. Čtení ve vás zkrátka vyvolá různé emoce v různé
okamžiky.
S Miškou se mimo její vlastní vyprávění setkáte i v pasážích věnovaných chráněnce Marii a
logopeda Jerôma, ohleduplného společníka, který jí pomáhá léčit tenčící slovní zásobu, zatímco ona
léčí jeho svým bytím a nasloucháním.
Dovolte Mišce a Marii, aby vám ukázaly, že mateřská láska není výsada pouze matky a dcery a jak
důležité je cenit si přátel.
Vděk je o odcházení a ztrácení, hledání a nacházení, přátelství a stárnutí.
Vděk vás dojme na 147 stranách. (plus doslov)
“Stárnout znamená naučit se ztrácet.
Přizpůsobovat se.
Nacházet jiný způsob.
Obejít se bez toho.
Přenést se přes to.
Už nemít co ztratit.”
Tenhle Odeon kousek je jednoznačně z mých oblíbených. Krásný text zabalený v bezva barvách, který rozhodně nezkazí žádnou knihovnu. Navíc, kdo kdy řekl, že příběh musí být tlustá bichle, aby z toho čtenář něco měl, něco si odnesl a měl nad čím přemýšlet? Příběh tvoří význam slov, ne jejich množství.
Okomentovat
Díky za tvůj čas. Uvidíme se u dalšího dílu? :-)