Jodi Picoult – Velké maličkosti
sobota 28. března 2020 • Dám si knihu
Kontrast dvou světů. V jednom žije fašistický otec Turk se svou ženou Britany a v druhém zkušená zdravotní sestra Ruth černé pleti.
Znechucený Turk promlouvá k Ruthině nadřízené v okamžiku, kdy se pečovatelské rutiny a ošetření právě narozeného Davise zhostí černošská sestra. Vzkaz zakazující kontakt afroamerickému personálu s drobným Davisem spustí smršť nešťastných událostí, prohloubí zakořeněnou nenávist a vyvolá silnou touhu být slyšen.
Během večerní směny je Davisova ošetřující sestra povolána k akutnímu případu, kvůli nedostatku ošetřovatelů, požádá o kontrolu svého chráněnce Ruth, která je jako jediná k dispozici. Davis je zrovna po zákroku vyžadujícím soustavný dohled, což Ruth ví, proto se vydá stav miminka zkontrolovat.
Davis dýchá ztěžka. Zákaz dotýkat se. Ale to dýchání... Nedotýkej se ho, Ruth, nesmíš.
Navzdory alarmujícím upozorněním a výčitkám, začala Ruth provádět základní vyšetření. Porušila zákaz, aby zachránila pacienta, to je přece v pořádku. Nebo ne? Davis přece nezemřel jejím přičiněním, nebo ano?
Ruth je velmi smutnou ukázkou diskriminací pokořeného člověka. Na druhé straně jsou rodiče, kteří se i přes své filozofické a politické vyznání těšili, že syna zahrnou láskou a náklonností.
Číst o událostech a pocitech, se kterými se ne každý dokáže ztotožnit (rasová odlišnost, ztráta dítěte) není jednoduché. V žádné z Jodiných knih jsem neměla pocit, že by příběh nebyl přitažený za vlasy. Zůstává pak tedy na vaší vnímavosti reality, jak moc se pro vás příběh stane autentickým.
Ruth vám ukáže život z pozice ženy snažící se všem, kteří jí v životě připomněli její barvu pleti, dokázat, že je stejně důležitá, užitečná a důvěryhodná jako oni. Její život je plný přetvařování, sklápění zraku, nevyřčených slov. Je vdovou po válečném hrdinovi, má diplom z prestižní univerzity, slušného a neméně inteligentního syna, žije v bělošské čtvrti. Pořád to není dost.
Veřejná obhájkyně Kennedy je energická žena věnující se právu ne pro peníze, nýbrž pro dobrý pocit. Její přesvědčení, že rasismus do soudní síně nepatří, na Ruth dojem neudělá, přesto však najdou cestu ke vzájemnému porozumění.
Dalo by se říci, že je představitelkou společnosti lidí, kteří o sobě tvrdí, že sice rasisty nejsou, ale ve společnosti barevných lidí si nevědomě přitáhnou kabelku k tělu. A stydí se za to.
Americký fašista Turk Bauer svou nenávistí vůči lidem s odlišnou barvou pletí a gayům nijak netají. Baví se násilnými přepadeními a do síně slávy Bílé síly vstoupí po brutálním ublížení vlastnímu homosexuálnímu otci. Jeho manželka Britany má možná oči andílka, ale duši stejně tak plnou zášti a nadřazenosti.
Velké maličkosti se věnují kontroverznímu a citlivému tématu. Rasismus, byť pasivní, je zakořeněný hluboko v nás.
Knihu hodnotím jako nejlepší Jodin román a doporučuji všem, kdo vyhledáváte hloubavé čtení a rádi polemizujete nad společenskými až filozofickými otázkami.
„Když nemůžete dělat velké věci, dělejte velké maličkosti velkým způsobem.“
Znechucený Turk promlouvá k Ruthině nadřízené v okamžiku, kdy se pečovatelské rutiny a ošetření právě narozeného Davise zhostí černošská sestra. Vzkaz zakazující kontakt afroamerickému personálu s drobným Davisem spustí smršť nešťastných událostí, prohloubí zakořeněnou nenávist a vyvolá silnou touhu být slyšen.
Během večerní směny je Davisova ošetřující sestra povolána k akutnímu případu, kvůli nedostatku ošetřovatelů, požádá o kontrolu svého chráněnce Ruth, která je jako jediná k dispozici. Davis je zrovna po zákroku vyžadujícím soustavný dohled, což Ruth ví, proto se vydá stav miminka zkontrolovat.
Davis dýchá ztěžka. Zákaz dotýkat se. Ale to dýchání... Nedotýkej se ho, Ruth, nesmíš.
Navzdory alarmujícím upozorněním a výčitkám, začala Ruth provádět základní vyšetření. Porušila zákaz, aby zachránila pacienta, to je přece v pořádku. Nebo ne? Davis přece nezemřel jejím přičiněním, nebo ano?
Ruth je velmi smutnou ukázkou diskriminací pokořeného člověka. Na druhé straně jsou rodiče, kteří se i přes své filozofické a politické vyznání těšili, že syna zahrnou láskou a náklonností.
Číst o událostech a pocitech, se kterými se ne každý dokáže ztotožnit (rasová odlišnost, ztráta dítěte) není jednoduché. V žádné z Jodiných knih jsem neměla pocit, že by příběh nebyl přitažený za vlasy. Zůstává pak tedy na vaší vnímavosti reality, jak moc se pro vás příběh stane autentickým.
Ruth vám ukáže život z pozice ženy snažící se všem, kteří jí v životě připomněli její barvu pleti, dokázat, že je stejně důležitá, užitečná a důvěryhodná jako oni. Její život je plný přetvařování, sklápění zraku, nevyřčených slov. Je vdovou po válečném hrdinovi, má diplom z prestižní univerzity, slušného a neméně inteligentního syna, žije v bělošské čtvrti. Pořád to není dost.
Veřejná obhájkyně Kennedy je energická žena věnující se právu ne pro peníze, nýbrž pro dobrý pocit. Její přesvědčení, že rasismus do soudní síně nepatří, na Ruth dojem neudělá, přesto však najdou cestu ke vzájemnému porozumění.
Dalo by se říci, že je představitelkou společnosti lidí, kteří o sobě tvrdí, že sice rasisty nejsou, ale ve společnosti barevných lidí si nevědomě přitáhnou kabelku k tělu. A stydí se za to.
Americký fašista Turk Bauer svou nenávistí vůči lidem s odlišnou barvou pletí a gayům nijak netají. Baví se násilnými přepadeními a do síně slávy Bílé síly vstoupí po brutálním ublížení vlastnímu homosexuálnímu otci. Jeho manželka Britany má možná oči andílka, ale duši stejně tak plnou zášti a nadřazenosti.
Velké maličkosti se věnují kontroverznímu a citlivému tématu. Rasismus, byť pasivní, je zakořeněný hluboko v nás.
Knihu hodnotím jako nejlepší Jodin román a doporučuji všem, kdo vyhledáváte hloubavé čtení a rádi polemizujete nad společenskými až filozofickými otázkami.
„Když nemůžete dělat velké věci, dělejte velké maličkosti velkým způsobem.“
John Grisham – Osamělý střelec
středa 18. března 2020 • Dám si knihu
Když knihy Dobrovský hlásaly „Grisham v akci!”, hned jsem psala kamarádce, která na něho nedá dopustit. Jelikož to byla ona, kdo mi doporučil Medvědín od Backmana a Pád od Mawera, dala jsem na ni i potřetí.
Začetla jsem se velmi rychle, ale pořád mi na knize něco nesedělo. Něco mi to připomínalo. Něco z dětství. Psanec, co loví psance. Odpadlík Reno Raines. S tímhle pubertálním přirovnáním před kamarádku přece nastoupit nemůžu, říkala jsem si. Buďto teď hned dozraju a ocením ten bestsellerový krimi trhák, anebo děj začne být poutavější v druhé části knihy.
No, to kniha začala být lepší.
V knize je 5 (tak ta nejistota přišla vcelku brzy, snad mi odpustíte, pokud těch příběhů bylo více/méně :D) na sebe navazujících příběhů s hlavní postavou – otrlého a těmi nejzákeřnějšími zločinci vyhledávaného advokáta Sebastiana Rudda. Tenhle advokát není jako ostatní advokáti, nesedí v kanceláři vysoko nad zemí, protože mu ji zlí hoši vyhodili do vzduchu. Zadek si nevozí v navoněném mercedesu, ale ve vytuněné dodávce s minibarem. Má syna s ženou, která ho vyměnila za jinou ženu. Bodyguarda mu dělá chlap jménem Parťák, kterého Rudd vyhrál v tombole, teda… vysekal z jednoho případu a on mu od té doby oddaně odstraňuje nepohodlné figurky ze hry.
Kniha je napsaná hravě, pasáže nejsou nijak zdlouhavé, děj odsýpá. Místy přitažené za vlasy, ale ve čtení mi to nebránilo.
Energické čtení přišlo se stránkou 116 a povídkou o bryskním policejním zátahu na drogové dealery, kterými dle bystrých policajtů byli stařičtí manželé. Zastřelením staré dámy během přehnané přepadovky se poukázalo na korupční mašinerii, proti níž se Rudd rozhodl bojovat.
Grisham vám velmi přátelsky nastíní průběh soudních sporů podléhajících americkému právnímu systému. Nečekejte tedy žádné složité právnické obraty, ale spíš pokec s parťákem u piva.
Tahle kniha zkrátka obsahuje všechno – obchod s lidmi, nazdařbůh zastřelené lidi při policejních zásazích, útěk z vězení, homosexualitu, lovestory, špatného otce, výbuchy, zbraně i spravedlnost. U čtení si odpočinete, protože to ale není klasická detektivka, nehrozí ani žádné woooooow poklesnutí čelisti.
„Jste vzhůru?” zeptá se Parťák
.„Hádej.” V 6.45 jsem nespal už léta. Paťák taky ne.
„Mohl byste si chtít pustit zprávy.”
„Dobře, co se děje?”
„Vypadá to, jako by naši cínoví vojáčci právě zpackali další invazi do domu. Mrtví a ranění.”
Za mě fajn akční příběh, byť trochu překombinovaný. Jelikož jsem dostala další tipy na autorovy knihy, je pravděpodobné, že se tu nějaké povídání na téma Grisham ještě objeví.
Začetla jsem se velmi rychle, ale pořád mi na knize něco nesedělo. Něco mi to připomínalo. Něco z dětství. Psanec, co loví psance. Odpadlík Reno Raines. S tímhle pubertálním přirovnáním před kamarádku přece nastoupit nemůžu, říkala jsem si. Buďto teď hned dozraju a ocením ten bestsellerový krimi trhák, anebo děj začne být poutavější v druhé části knihy.
No, to kniha začala být lepší.
V knize je 5 (tak ta nejistota přišla vcelku brzy, snad mi odpustíte, pokud těch příběhů bylo více/méně :D) na sebe navazujících příběhů s hlavní postavou – otrlého a těmi nejzákeřnějšími zločinci vyhledávaného advokáta Sebastiana Rudda. Tenhle advokát není jako ostatní advokáti, nesedí v kanceláři vysoko nad zemí, protože mu ji zlí hoši vyhodili do vzduchu. Zadek si nevozí v navoněném mercedesu, ale ve vytuněné dodávce s minibarem. Má syna s ženou, která ho vyměnila za jinou ženu. Bodyguarda mu dělá chlap jménem Parťák, kterého Rudd vyhrál v tombole, teda… vysekal z jednoho případu a on mu od té doby oddaně odstraňuje nepohodlné figurky ze hry.
Kniha je napsaná hravě, pasáže nejsou nijak zdlouhavé, děj odsýpá. Místy přitažené za vlasy, ale ve čtení mi to nebránilo.
Energické čtení přišlo se stránkou 116 a povídkou o bryskním policejním zátahu na drogové dealery, kterými dle bystrých policajtů byli stařičtí manželé. Zastřelením staré dámy během přehnané přepadovky se poukázalo na korupční mašinerii, proti níž se Rudd rozhodl bojovat.
Grisham vám velmi přátelsky nastíní průběh soudních sporů podléhajících americkému právnímu systému. Nečekejte tedy žádné složité právnické obraty, ale spíš pokec s parťákem u piva.
Tahle kniha zkrátka obsahuje všechno – obchod s lidmi, nazdařbůh zastřelené lidi při policejních zásazích, útěk z vězení, homosexualitu, lovestory, špatného otce, výbuchy, zbraně i spravedlnost. U čtení si odpočinete, protože to ale není klasická detektivka, nehrozí ani žádné woooooow poklesnutí čelisti.
„Jste vzhůru?” zeptá se Parťák
.„Hádej.” V 6.45 jsem nespal už léta. Paťák taky ne.
„Mohl byste si chtít pustit zprávy.”
„Dobře, co se děje?”
„Vypadá to, jako by naši cínoví vojáčci právě zpackali další invazi do domu. Mrtví a ranění.”
Alena Mornštajnová - Tiché roky
čtvrtek 5. března 2020 • Dám si knihu
Hana, Slepá mapa a Tiché roky. Autorčino kombo, jež mi prošlo rukama. Alena Mornštajnová patří mezi nejčtenější autorky posledních 2 let. Píše o tématech a prostředí, které jsou českým čtenářům známé a dobře ví, na jakou strunu zabrnkat, tak aby vyvolala emoce.
Snažím se nesrovnávat, ale nejde to. Z potemnělého koutku na mě kouká Hana a říká, že tu byla první.
Snažím se nesrovnávat, ale nejde to. Z potemnělého koutku na mě kouká Hana a říká, že tu byla první.
Takže tu máme další tajemnou rodinku, jejíž členové jsou:
👴zahořklý morous Svatopluk, zbavený citů, jehož naštvání na celý svět pramení z dramatické minulosti, o které ale nemluví, protože byť by ho to pomohlo vytáhnout z letité letargie, sám sobě přišel by jako slaboch,
👧bohem daná dcera Bohdana, která se strachy ze svého otce ani nenaučila mluvit,
👩Běla, jež svou roli manželky hraje velmi špatně, protože místo vaření se věnuje lepení koláží,
👻na paty lepící se MINULOST, se kterou se jako čtenáři seznamujeme postupně ve Svatoplukově vyprávění a která by možná zůstala pohřbená, kdyby si umírající babička na smrtelné posteli nespletla Svatoplukovu dceru Bohdanu s Blankou…
Celá kniha je rozdělena do jemně napsaných kapitol. Chvíli vypráví dcera Bohdana, chvíli vypráví hlava rodiny Svatopluk. Zatímco v tichosti vyrůstající děvčátko jsem měla chuť obejmout a pohladit po vlasech, zarytého komunistu Svatopluka žijícího s přiživovaným pocitem křivdy nasbíraným v životě před Bělou a Bohdanou, bych s elegancí, jež je ženě vlastní, propleskla.
Žádné dítě si nezaslouží vyrůstat s pocitem viny z vlastního narození, a to ať měl jeho rodič život sebevíc nelehký. Svatopluk byl pro mě typickým sebedestruktorem, který si liboval v obviňování celého světa ze spiknutí proti vlastní osobě. Život vzdal velmi brzy.
Tiché roky jsou čtivé, po krůčcích vytahují kostlivce ze skříně jedné obyčejné české rodině. Zádumčivým čtenářům se budou líbit velice. Ze současného českého rybníčku vzešlo ale až moc knih zaměřených na rodinná dramata, váznoucí komunikaci, neporozumění a nenaplněná očekávání. Pokud jste tedy pár dní po dočtení jiné autorčiny knihy nebo knih od autorek Hanišové, Soukupové, Dvořákové, doporučuji dát si chvíli pauzičku. Za sebe musím říct, že jsem již podobných témat na delší dobu přesycena a s velikou radostí se vrhnu třeba na fantasy, neodmítnu ale ani thriller. Sem s doporučeními! :-)
„Život není člověče nezlob se! Nejde jen hodit šestku, nahradit jednu figurku jinou a začít od začátku. Nebo ano?“
👧bohem daná dcera Bohdana, která se strachy ze svého otce ani nenaučila mluvit,
👩Běla, jež svou roli manželky hraje velmi špatně, protože místo vaření se věnuje lepení koláží,
👻na paty lepící se MINULOST, se kterou se jako čtenáři seznamujeme postupně ve Svatoplukově vyprávění a která by možná zůstala pohřbená, kdyby si umírající babička na smrtelné posteli nespletla Svatoplukovu dceru Bohdanu s Blankou…
Celá kniha je rozdělena do jemně napsaných kapitol. Chvíli vypráví dcera Bohdana, chvíli vypráví hlava rodiny Svatopluk. Zatímco v tichosti vyrůstající děvčátko jsem měla chuť obejmout a pohladit po vlasech, zarytého komunistu Svatopluka žijícího s přiživovaným pocitem křivdy nasbíraným v životě před Bělou a Bohdanou, bych s elegancí, jež je ženě vlastní, propleskla.
Žádné dítě si nezaslouží vyrůstat s pocitem viny z vlastního narození, a to ať měl jeho rodič život sebevíc nelehký. Svatopluk byl pro mě typickým sebedestruktorem, který si liboval v obviňování celého světa ze spiknutí proti vlastní osobě. Život vzdal velmi brzy.
Tiché roky jsou čtivé, po krůčcích vytahují kostlivce ze skříně jedné obyčejné české rodině. Zádumčivým čtenářům se budou líbit velice. Ze současného českého rybníčku vzešlo ale až moc knih zaměřených na rodinná dramata, váznoucí komunikaci, neporozumění a nenaplněná očekávání. Pokud jste tedy pár dní po dočtení jiné autorčiny knihy nebo knih od autorek Hanišové, Soukupové, Dvořákové, doporučuji dát si chvíli pauzičku. Za sebe musím říct, že jsem již podobných témat na delší dobu přesycena a s velikou radostí se vrhnu třeba na fantasy, neodmítnu ale ani thriller. Sem s doporučeními! :-)
„Život není člověče nezlob se! Nejde jen hodit šestku, nahradit jednu figurku jinou a začít od začátku. Nebo ano?“
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Social Icons