Snažím se nesrovnávat, ale nejde to. Z potemnělého koutku na mě kouká Hana a říká, že tu byla první.
Takže tu máme další tajemnou rodinku, jejíž členové jsou:
👴zahořklý morous Svatopluk, zbavený citů, jehož naštvání na celý svět pramení z dramatické minulosti, o které ale nemluví, protože byť by ho to pomohlo vytáhnout z letité letargie, sám sobě přišel by jako slaboch,
👧bohem daná dcera Bohdana, která se strachy ze svého otce ani nenaučila mluvit,
👩Běla, jež svou roli manželky hraje velmi špatně, protože místo vaření se věnuje lepení koláží,
👻na paty lepící se MINULOST, se kterou se jako čtenáři seznamujeme postupně ve Svatoplukově vyprávění a která by možná zůstala pohřbená, kdyby si umírající babička na smrtelné posteli nespletla Svatoplukovu dceru Bohdanu s Blankou…
Celá kniha je rozdělena do jemně napsaných kapitol. Chvíli vypráví dcera Bohdana, chvíli vypráví hlava rodiny Svatopluk. Zatímco v tichosti vyrůstající děvčátko jsem měla chuť obejmout a pohladit po vlasech, zarytého komunistu Svatopluka žijícího s přiživovaným pocitem křivdy nasbíraným v životě před Bělou a Bohdanou, bych s elegancí, jež je ženě vlastní, propleskla.
Žádné dítě si nezaslouží vyrůstat s pocitem viny z vlastního narození, a to ať měl jeho rodič život sebevíc nelehký. Svatopluk byl pro mě typickým sebedestruktorem, který si liboval v obviňování celého světa ze spiknutí proti vlastní osobě. Život vzdal velmi brzy.
Tiché roky jsou čtivé, po krůčcích vytahují kostlivce ze skříně jedné obyčejné české rodině. Zádumčivým čtenářům se budou líbit velice. Ze současného českého rybníčku vzešlo ale až moc knih zaměřených na rodinná dramata, váznoucí komunikaci, neporozumění a nenaplněná očekávání. Pokud jste tedy pár dní po dočtení jiné autorčiny knihy nebo knih od autorek Hanišové, Soukupové, Dvořákové, doporučuji dát si chvíli pauzičku. Za sebe musím říct, že jsem již podobných témat na delší dobu přesycena a s velikou radostí se vrhnu třeba na fantasy, neodmítnu ale ani thriller. Sem s doporučeními! :-)
„Život není člověče nezlob se! Nejde jen hodit šestku, nahradit jednu figurku jinou a začít od začátku. Nebo ano?“
👧bohem daná dcera Bohdana, která se strachy ze svého otce ani nenaučila mluvit,
👩Běla, jež svou roli manželky hraje velmi špatně, protože místo vaření se věnuje lepení koláží,
👻na paty lepící se MINULOST, se kterou se jako čtenáři seznamujeme postupně ve Svatoplukově vyprávění a která by možná zůstala pohřbená, kdyby si umírající babička na smrtelné posteli nespletla Svatoplukovu dceru Bohdanu s Blankou…
Celá kniha je rozdělena do jemně napsaných kapitol. Chvíli vypráví dcera Bohdana, chvíli vypráví hlava rodiny Svatopluk. Zatímco v tichosti vyrůstající děvčátko jsem měla chuť obejmout a pohladit po vlasech, zarytého komunistu Svatopluka žijícího s přiživovaným pocitem křivdy nasbíraným v životě před Bělou a Bohdanou, bych s elegancí, jež je ženě vlastní, propleskla.
Žádné dítě si nezaslouží vyrůstat s pocitem viny z vlastního narození, a to ať měl jeho rodič život sebevíc nelehký. Svatopluk byl pro mě typickým sebedestruktorem, který si liboval v obviňování celého světa ze spiknutí proti vlastní osobě. Život vzdal velmi brzy.
Tiché roky jsou čtivé, po krůčcích vytahují kostlivce ze skříně jedné obyčejné české rodině. Zádumčivým čtenářům se budou líbit velice. Ze současného českého rybníčku vzešlo ale až moc knih zaměřených na rodinná dramata, váznoucí komunikaci, neporozumění a nenaplněná očekávání. Pokud jste tedy pár dní po dočtení jiné autorčiny knihy nebo knih od autorek Hanišové, Soukupové, Dvořákové, doporučuji dát si chvíli pauzičku. Za sebe musím říct, že jsem již podobných témat na delší dobu přesycena a s velikou radostí se vrhnu třeba na fantasy, neodmítnu ale ani thriller. Sem s doporučeními! :-)
„Život není člověče nezlob se! Nejde jen hodit šestku, nahradit jednu figurku jinou a začít od začátku. Nebo ano?“
Okomentovat
Díky za tvůj čas. Uvidíme se u dalšího dílu? :-)