Křivoklátsko – 30 km

Pěkně zdravím!

Dalo by se říct, že tenhle výlet vznikl omylem. V domnění, že se plánujeme podívat na Pokličky a Čertovy hlavy, které se na mapě ne a ne objevit, sázím záchytný bod za bodem. Jenže na Křivoklátsku, rozhodně ne na Kokořínsku. No nic, mapy.cz křičí 30 km, tak je ujít musíme ať je to kdekoliv.

Vstávačka v 5.30!

Trasa: Praha – Beroun – Roztoky u Křivoklátu – Praha

Jízda do/z Berouna se mi už jednou stala osudnou. Při dobíhání jsme si s přítelem vyslali špatné signály a každý nastoupil do jiného vlaku. On na tom byl o něco líp, protože disponoval všemi doklady, penězi i klíči od bytu. Já se svým nafouklým břichem a bolavýma nohama utíkala před průvodčím a schovávala se po hajzlících, aby mě za jízdy nevyhodil na trať. Nebudu vás napínat... mělo to happyend a rozchod se nekonal.

V sedm tedy sedíme spokojeně naproti sobě v kupé stejného vlaku, když si k nám zrovna přisedne doktorka Cajthamlová. A tak jízda do svědomí zabitého cukrem a nezdravými salámy začíná.

Konec tlachání, jdem se projít.

Netrvá dlouho a už jsme obklopení stromy a ranní mlhou. V prvních minutách si všímáme následků řádění slavné Sabine, jež se Českem prohnala v minulých týdnech. Tady to vzala se vší parádou, po celé trase jsme smutnýma očima bloumali po polámaných stromech.

Zahajovacích 5 km máme za sebou a jsme na kopečku. Počasí už přeje, tak vybalujeme testovací várku řízků a jdeme dál. Času nazbyt nemáme, fotíme o sto šest a mě už pobolívá koleno. Vzpomínka na nedokončený přechod Nízkých Tater.

Radost pohledět! Jestli si říkáte to samé, tak stojíte u památného dubu připomínající zaklínačský Strom oběšenců.

Protože se nacházíme v NPR, máme jasně vymezené hranice, jejichž překročení se trestá natažením na skřipec. Dávejte si tedy setsakra pozor, jakým směrem si vykračujete.

Tady začíná ta správná sranda. Přehlédli jsme značení, sešli z plánované trasy a ocitli se v místě zapadaném stromy. Sundaváme boty a fusekle a jdeme se brodit neústupnou řekou. Kdyby voda nebyla tak moc ledová a nehodila mě do tranzu, jsem si jistá, že by mi před očima přeběhl celý život.

Dobře, tak trochu kecám… Potůček měl na šířku sotva dva metry, takže těch 12 sekund se ve vodě únorové teploty dalo vydržet. A taky to bylo docela příjemný... 😈

Jestli jste si přáli účastnit se pevnosti Boyard, budete si tuhle trasu moc užívat.

Příroda je na Křivoklátsku ryze pohádková. Po trase nás čekal poslední záchytný a fotkychtivý objekt – Zřícenina hradu Týřov, který jsme kvůli stupňující bolesti mého kolene nakonec vynechali. Na kilometráži jsme se samozřejmě neochudili a těch 30 dali i tak. Po silnici, podél Berounky. V případu nouze jsme si mohli stopnout auto a nechat se odvézt na vlakové nádraží. Tak se nakonec nestalo, protože no pain, no gain a vždycky je dost času to vzdát!⚽

Do cíle jsme nakonec došli hodinu a půl před příjezdem vlaku, a tak jsme si zašli na velmi zasloužené pivo a čaj na zahřátí do (asi jediné) místní hospody, takže vážně nemusíte trávit dalších 30 minut výběrem podniku... jako my. S vidinou líné neděle u seriálu a pizzy, jsme se nezvykle zničení, vydali směrem na vlak.

Protože je nám Beroun skutečně osudným místem, nemuseli jsme se tentokrát bát srdceryvného rozdělení. Na přestup jsme měli krásných 12 minut doplněných o 60 minut zpoždění. Výborně! Utahaní jako psi bažící po teplé sprše, mýdlu a jídle jsme si výlet protáhli. Doma jsme byli v krásných 23.00 hodin. ❤

Chůzi na čerstvém vzduchu zdar! A příště už snad vyjde ta Šumava.

Mapu si zobrazte zde

Trasa: Praha – Beroun – Roztoky u Křivoklátu – Beroun – Praha
V nohách budete mít: 30 km
Půjdete přibližně: 10 hodin
Převýšení: nastoupáte 898 m a sklesáte 898 m
Navštívíte tato místa: Vyhlídka Stříbrný luh – Dlouhý hřeben – Rohanův dub – U Tří skalek – vyhlídka u Týřova – zřícenina hradu Týřov