2 dny v Krušných horách pod dešťovou palbou

Znáte ten pocit, kdy si dokonalou přípravou zvýšíte sebevědomí svého organizačního já? 

Tak o tomhle to dneska neni.

Tak trochu spontánní, tak trochu plánovaná dvoudenní túra po Kruškách s jedním přespaním ve stanu. Dva dny v terénu zvládnu i kdyby padaly trakaře, však ten první den se přežije a druhej už znamená cestu domů, nač to hrotit. 

Až na to, že vůbec.

Ambice jsou velké, budíček řve, že je 5 hodin a 3hodinová cesta vláčkem před námi. Cestou vlakem jsou výhledy jak víno, jen co ale vystoupíme ven, stahují se mračna. 

Vážně musím zmiňovat, že nás mraky očůrají v prvních 10 minutách takovým způsobem, že se v našich botách vytvoří jezero To mě poser?! A vážně mě nutíte přiznat se, že jsem si zapomněla pláštěnku na batoh i nepromokavý kalhoty?

Pokořená a zbitá kroupami pokračuji v cestě a myšlenky upínám k Shellce, která je od nás necelé 2 km. Na místě nás vítá dobrá nálada a vtípky "Když počkáte do 7, tak vás kolega hodí domů...". Jenže my jsme hustí outdooráci a hodit se necháme maximálně tak o 10 m dál. K hospodě. Sice není ani jedenáct, otevřeno ale mají, tak zabíráme stůl a navzdory jazykové bariéře objednáváme tekutý svetr – čaje a rum. Prognózy jsou nepěkné, a tak nepokoušíme štěstí a zůstáváme i na další 2 nebo 3 rundy. Zachutnalo nám, počasí se ale naštěstí udobřuje, a tak zvedáme kotvy a vyrážíme. 

Držíme se červené turistické trasy označené E3, což je zpravidla mix asfaltu a šotoliny. Pokud chodíte nalehko, doporučuju spíš nízký trekovky nebo běžečky, tvrdý pohorky mi tu přijdou zbytečný overkill. Trasa je skoupá na výhledy shora, neznamená to však, že se cestou nekocháme. Balzerův rybník, Spálený, Nový... u všech si budete chtít posedět, sundat ponožky a sníst kuřízek v chlebu (nebo vystřízlivět). 

Spaní neseme na zádech, a tak si vychutnáváme svobodný výběr nocležiště. Počasí má dneska zrovna trololo náladičku a mraky si nahoře přehazuje, jak já figurky na plátně Člověče nezlob se. Když mrakům s námi dojde trpělivost a za den popatnácté vypouští nádržku, je to akorát tak dost i pro nás. Na drzouna sbíháme louku a kempíme v nedalekém lesíku. Plácáme se po ramínku, jaké pěkné místo jsme si vybrali a vaříme večeři. 

Ráno si dávám jediný cíl – zdokumentovat hotel V lese. 

No nic, hotel je spakován a cíl si dám přes den jiný. :))

Druhý den startujeme na sluníčku a v domnění, že doženeme všechny vyhlídky, hltáme kilometr po kilometru. 

Turistická morálka postupně uvadá, počasí se střídá častěji než moje nálada, svačina dochází a cestou není žádný spásný záchytný bod. Trasu měníme za pochodu a z lesa vycházíme už v Janově, kde se naprostou náhodou zrovna chystá odjet autobus do Litvínova. Taková šance přichází maximálně jednou za 10 let, takže ji bereme, nasedáme a usínáme už na sedačkách. :)

Původní plán trasy zde.

Výškový profil celkové trasy: 714 m ↑a 1 120 m ↓
Trasa celkem: 45,8 km