Přechod Rychlebských hor a Jeseníků – 83,9 km

S Rychlebkami, neboli Ztracenými horami jsem se poprvé seznámila v loňském roce. Dostaly mě natolik, že jsem se do nich vydala podruhé, a pak taky potřetí. O třetí návštěvě bude dneska řeč. 

Na přechod si náš turistický oddíl vyčlenil 5 pracovních dní. Nekombinovat túru s víkendem se ukázalo jako výborný nápad. Odměnou nám byly hory téměř bez lidí a zbytečných front u stánku s pivem. 

Odkud kam?

Putování zahájeno v obci Bílá Voda (autobusová zastávka léčebna), kam jsme se dostali z Prahy. 

Poslední krok naší cesty padl u Motorestu Skřítek v Sobotíně.

Jako velcí milovníci tabuleček a plánování jsme měli celou cestu pečlivě rozvrženi tak, že nás nemohlo nic překvapit. Překvapeni jsme sice nebyli, ale plán se nám změnil hned první den po vyhlášení 30minutového zpoždění, v jehož důsledku jsme se k výchozímu bodu dostali o 3 hodiny později.

K léčebně jsme se přece jen ale dostali, a tak se pojďte podívat, jakými krásnými místy jsme se těch 5 dní toulali. V závěru naleznete taky odkaz na trasu původního znění. :)

1. den Bílá Voda -> Borůvková hora (7,6 km)

Výhodou trasy je, že od samého začátku jdete v lese, kde se sluníčko nestává vaším protivníkem number one. I tak ale doporučuji zvídavé paprsky nepodcenit a mazat se opalovákem hezky od začátku. 

Na Borůvkové hoře najdete hned několik odpočívadel, dokonce i stánky s občerstvením (které ale v době mých návštěv byly vždycky zavřené), rozhlednu a toalety (které byly tedy taky zrovna zavřené :D). 

Na Borůvkovou horu jsme dorazili kolem osmé hodiny večer s naivní myšlenkou na pokračování v cestě. Jakmile ale došlo na vaření večeře, hned jsme se návrhu zasmáli a dohodli se, že si nedokončené kilometry vynahradíme druhý den.  

O vodu se bát nemusíte, kousek od rozhledny je studánka s velmi vydatným pramenem. Po ránu je to výborná rozcvička, kopeček je docela výživný :) (GPS lokace: 50.3879433N, 16.9046292E)

2. den Borůvková hora -> Smrk (26,6 km)

Budíček v 6.00 hod., výměna dojmů z první noci, ranní vaření ovesné kaše a šup zpátky na nohy. Počasí je opět na naší straně, a tak se dobře naladěni vydáváme na nejvyšší horu Rychlebek, kterou je Smrk (1 127 m.n.m.). 

Na některé členy výpravy (na mě) doléhá únava z nevyspání. Vidina samoobslužného baru Stříbrný pramen je tedy více než vítané zpestření naší trasy. Pramen jsme navštívili už při naší první návštěvě. Jediným rozdílem bylo množství stromů, které se oproti loňskému roku snížilo. :( Stříbrný pramen je zároveň vydatným zdrojem pitné vody, zásoby si tedy můžete doplnit i zde.

Tímto ještě jednou děkujeme dobrým lidem, kteří se o bar starají. :)

Stoupání střídá klesání, a tak pořád dokola. Lesy jsou střídavě listnaté nebo plné jehličnanů. Pořádně do těla si pak dáte při výstupu na Smrk. Navzdory zalesnění se při cestě nepěkně zapotíte. Na Smrku jsme plánovali přespat v přístřešku, a tak jsme věděli, že pro dnešní den je to náš poslední kopeček. K našemu překvapení ale nahoře žádný přístřešek nebyl. No nic, hlavně, že neprší! :) 

I tady můžete doplnit zásoby vody. My použili zdroj studánky Brousek (GPS lokace: 50.2250000N, 17.0284611E).

3. den Smrk -> Vřesová studánka (18,6 km)

První část středeční porce kilometrů byla ryze odpočinková. O poctivě nastoupané výškové metry jsme se rázem připravili sestupem do Ramzové, odkud jsme plynule přešli na přechod Jeseníků. Byl to tedy ideální okamžik pro pořádný odpočinek a doplnění energie. Před rokem se to v Ramzové hemžilo lidmi, nyní jsme byli skoro jako její páni. :) Po kávičce a smažáku jsme se vydali na náročnější část úseku. 

Nejméně příjemnou částí pochodu byl výšlap na Obří skály. Ostré stoupání po kamenech, slunce v zádech a smažák s tatarkou v žaludku rozhodně nebylo to pravé ořechové. 

Spát jsme původně zamýšleli až na Klínovci, když jsem ale zjistila, že Vřesová studánka je o pár kilometrů blíž, bylo rozhodnuto. Kluci nechť si pokračují v jízdě, já budu usínat za zvuku tekoucího pramínku vody.

K nápadu se nakonec přidal i zbytek bandy, čímž bylo dojemné loučení odloženo. 

Ve Vřesové studánce zaručeně doženete deficit tekutin. 

4. den Vřesová studánka -> Jelení studánka (24,1 km)

Předposlední den chůze byl ve znamení odpočinku. Výjimkou byla asfaltová cesta ze Švýcárny na Praděd, která pokračovala do sedla. Žádné kameny ani drsné kořeny nerozpálí chodidla tak, jako právě asfalt. Naštěstí utrpení skončilo hned po obědě v chatě Barborka, odkud jsme chvíli šli po stezce Bílé Opavy. Od této chvíle jsme procházeli nejhezčími místy. Pocit naprosté svobody a uvolnění přišel s nástupem na hlavní hřeben Jeseníků, který se táhne přes Vysokou holi, Velký Máj a Jelení Hřbet až k Jelení studánce. Nádhera srovnatelná s hřebenem Nízkých Tater.

5. den Jelení studánka -> Motorest Skřítek (6 km)

Poslední noc na treku jsem odpadla krátce po západu slunce, ale vstávat se mi nechtělo vůbec. Těšila jsem se sice na pořádné jídlo. Sladké i slané. Teplou vodu a hřeben, bylo mi ale jasné, že ihned po příjmu hygienické radosti budou moje nožky chtít trajdat po kopečkách, lesích a loukách. Na posledních 6 km byl hlášen déšť, my mu ale utekli a užívali si poslední chvilky v horách. 

Jakmile jsme se usadili v Motorestu Skřítek a objednali si kapučíno, začalo lejt jak z konve. 

Motorest Skřítek je oblíbeným výchozím bodem pro přechod Jeseníků, budete-li ho mít po cestě, určitě se zastavte na oběd nebo večeři, neb jídlo je fantastické. Do nás oběd zahučel raketovou rychlostí, že jsme se museli dorazit náloží borůvkových knedlíků. A panečku, ty vám byly! 

Výškový profil celkové trasy: 3 411 m ↑a 2 910 m ↓ 

Trasa celkem: 83,9 km

Místa k přespání: Borůvková hora, Smrk (už tam není přístřešek), Vřesová studánka (má i půdu), Jelení studánka. Cestou ale najdete spoustu jiných skvělých přístřešků, stačí projet kurzorem mapu. :)

Odkaz na trasu zde.

Trasa po dnech, jak jsme původně zamýšleli jít:

1. den

2. den

3. den

4. den

5. den