Liane Moriarty – Manželovo tajemství

Liana Moriarty patří k veleúspěšným krimi autorkám. Skoro bych si tipla, že většinu svých fanoušků získala po zfilmování jejích knižních Sedmilhářek, kde se v hlavní roli blejskly Nicole Kidman a Reese Witherspoon (a taky další znamenité herečky, jejichž jména si bohužel na první dobrou nevybavím).

Nebyla jsem výjimkou a po knize sáhla očekávajíc pecku ve stylu Sedmilhářek. Srovnávat se nemá. Vím to, ale občas zapomenu.

Přišlo tedy zklamání. Kniha mne nebavila, děj byl zbytečně zdlouhavý, mdlý a dialogy zmatečné (např. do rozhovoru dvou postav lezly vzpomínky a s tím spojený rozhovor, ze kterého na první přečtení nešlo poznat, kdo co řekl).

Nechci však knize křivdit – četla jsem ji někdy kolem druhého týdne karantény, kdy na mne dopadla slušná deka a frustrace z celé koronavirové situace, je tedy dost možné, že to byla jen nesprávná kniha v nesprávný okamžik.

Trochu k ději...

V prvních pár větách se dozvídáme, čí manžel skrývá tajemství. Cecilia najde dopis, který ji ponouká k otevření, pouze však v případě manželovy smrti. Dilema. Otevřít, nebo neotevřít?

Mezitím nás děj seznámí s dalšími ústředními postavami – milující babičkou Rachel, jejíhož vnuka mají s sebou rodiče odvézt do Ameriky. Po ztrátě své dcery, za jejíž smrt nikdo nečelil spravedlnosti, se s odloučením svého malého vnoučka nedokáže smířit. Žena, v jejíž kůži nechce být žádná z matek, chce na někoho ukázat prstem a dopřát klid své mysli.
Krátkovlasá Tess, která se do města vrátila ke své matce po manželově doznání se k lásce k její sestřenici. Spolu totiž tvořili nerozlučné trio, které spolu nejen podnikalo, ale snad i sdílelo manželskou postel. Tenhle spolek zasažený platonickou láskou je slušný bizár.
Cecilia – dokonalá bydlenka, která se nejen postará o své tři dcery a manžu, ale i s úsměvem vychází vstříc náročné tchyni, je věčně veselá, její entuziasmus lidi buďto nesnáší, nebo milují. A pak to tajemství...

Kniha je další sondou do lidských životů napříč generacemi, každá ze zmíněných žen řeší životní strasti a vypořádává se s nepředpokládanými situacemi po svém. Cesta za pravdou, spravedlností a rozřešení.

„Nikdo z nás nemá tušení, jakými všemožnými směry se naše životy mohly ubírat a možná i ubírat měly. Nejspíš je to jen dobře. Některá tajemství by měla zůstat tajemstvím navěky. Můžete se zeptat Pandory.“

Na další autorčiny knihy se sice zatím nechystám, ale pokud byste byli jóó přesvědčení o úžasnosti některé z nich, napište mi název a klidně se nechám zviklat. :-)